Články, stanoviska, blogy:Informace o aktivitách organizace a zastupitelů KSČM na adrese: ksfrydlantno.diskutuje.cz
Články, stanoviska, blogy
Čas na rezoluci (Jan Keller)
Když byl na podzim 2011 svržen, mučen a bez soudu zavražděn libyjský vůdce Muammar Kaddáfí, přivítali to vedoucí představitelé Evropské unie s velkou úlevou jako konec éry despotismu. Je konec represím, kterými libyjský lid trpěl příliš dlouho, radovali se ve společném prohlášení tehdejší předseda Evropské komise José Barroso a prezident EU Herman van Rompuy. Oba vyjádřili přesvědčení, že Libye otočí stránku v historii a vydá se na cestu demokracie.
Euforii z pádu diktátora vyjádřil tehdy za všechny evropské státníky francouzský prezident Nicolas Sarkozy: „Zvolili jste si mír a svobodu. Pokud žádáte ekonomický růst, Francie, Velká Británie a celá Evropa bude stát při vás. Nabízíme vám jedinečnou šanci a slibujeme, že uděláme Libyi jednotnou, ne rozdělenou.“
Celých dalších deset let pak Evropský parlament v pravidelných intervalech vyzýval bojující strany, aby v rámci celonárodního usmíření „v otevřeném a konstruktivním politickém úsilí založeném na sdílení ambicí a zásad a ukončili násilí“. Zároveň po celou tuto dobu vyjadřoval „hluboké znepokojení nad kritickou situací uprchlíků utíkajících z libyjských břehů do Evropy v nebezpečných plavidlech“.
Po deseti letech nesmírně kruté občanské války, do níž se zapojily snad všechny teroristické organizace Předního východu a severní Afriky, stojí proti sobě na území Libye jednotky turecké armády, ruští žoldnéři a do země směřuje egyptská armáda. Pozval ji východolibyjský parlament, aby pomohla odstranit západolibyjský parlament podporovaný Evropskou unií.
Až skončí parlamentní prázdniny, bude nejvyšší čas vydat další rezoluci. Evropská unie, jejíž zahraniční politika se potácí mezi zmateností a bezradností, by v ní mohla vyzvat všechny bojující strany včetně cizích pravidelných armád, místních kmenových uskupení, žoldnéřských oddílů a islamistických teroristů, aby už konečně využili jedinečnou šanci, jak je k tomu vybídnul prezident Sarkozy, dřívější přítel a podle franouzských soudů také dlužník diktátora Kaddáfího.
Od vzdělávání k převýchově (Jan Keller)
Žijeme v době velkých paradoxů. Zhroucení běžné výuky ve druhém pololetí školního roku vedlo některé k nářkům nad stavem našeho školství. Není to nic nového. Již desítky let se naříká nad tím, v jakém úpadku je systém vzdělávání. V různých evropských zemích můžeme najít starší i čerstvé publikace, jejichž autoři si stěžují, že současný systém vzdělávání pěstuje v žácích a studentech spíše nevědomost než vědění.
V klasickém vzdělávání sloužila výuka latiny jako nástroj kultivace schopnosti logického myšlení. Když byla zrušena, nahradila ji v této funkci matematika. Nyní se usoudilo, že ani té není nezbytně třeba. Patrně už se na rozvoj logického myšlení zcela rezignovalo a usoudilo se, že pro orientaci v dnešním světě nám stejně nepomůže.
S touto tichou, postupnou, ale zřejmě nevratnou rezignací v oblasti vzdělávání podivně kontrastuje obrovský zápal, s nímž se stále hlasitěji a z různých stran usiluje o převýchovu člověka. Protože systémy veřejného ani soukromého školství nemají převýchovu člověka v popisu práce, ujímají se tohoto úkolu nejrůznější neziskové organizace, či státní instituce, které k tomu nejsou určeny.
A tak mají být lidé převychovávání, aby se zbavili své skutečné, či třeba jen domnělé xenofobie a neúcty k jinakosti. Kulturně zaostalé vrstvy mimo velká města mají být převychovány, aby se naučily v pestrém toku informací přijmout tu jedinou a nepochybnou pravdu. Muži mají být převychováni, aby se zbavili svého predátorského vztahu k ženám atd. atd.
K tomu, aby mohl člověk vzdělávat druhé v systému školství, musí absolvovat poměrně náročné studium a sám se musí celoživotně vzdělávat. K tomu, aby si troufal druhé převychovávat, nemusí splnit vůbec žádné formální předpoklady. Stačí mu aktivistické nadšení a misionářský zápal.
Oba procesy sílí a jistě se budou navzájem dobře doplňovat. Je docela pravděpodobné, že čím méně bude člověk vzdělán, tím snadnější ho bude převychovat.
Kalousek a piráti (Jan Keller)
Miroslav Kalousek (TOP 09) se po pár dekádách v politice rozhodl následovat do slova a do písmene příklad Mikuláše Mináře. Nebude působit v žádné politické straně, nepřijde se svým vlastním programem, který by obsahoval něco jiného než boj proti Babišovi, a bude pracovat na sjednocení opozičních sil, jež jen samy sebe považují za demokratické.
Když už tedy Minář napsal Kalouskovi noty, člověk by předpokládal, že se tento od nynějška přísně nadstranický politik pokusí v kuloárech domluvit opozici co nejsilnější. Ten však zcela překvapivě vyloučil ze svého projektu nejsilnější opoziční stranu, která dominuje zejména v Praze, a sice piráty. Přitom toho mají spolu tolik společného.
Topka patří spolu s piráty k nejnadšenějším stoupencům co nejužší integrace naší země v rámci Evropské unie. Europoslanci těchto dvou stran jsou zdaleka nejaktivnějšími Čechy, kteří v Bruselu nabádají k tvrdým krokům nejen vůči premiérovi, ale ve svém důsledku i vůči celé české vládě. Je to jejich volba, kterou jim nikdo nemůže zakazovat. Neměli by si však zastírat, že jsou si podobni jako vejce vejci.
Totéž platí o vztahu obou stran k masové migraci a vůbec k celé agendě takzvané progresivní levice. Žádné jiné dvě strany na naší politické scéně nejsou tak vřele nakloněny vítání migrantů a tak vstřícné vůči požadavkům nejrůznějších minorit jako tyto dvě. Opět neříkám, že na to nemají právo, pouze konstatuji jejich názorovou spřízněnost.
Piráti a topka si notují také ve svém antikomunismu. Programem liberální levice se tento postoj stal již koncem šedesátých let a Miroslav Kalousek na něj rád přistupuje vždy, když právě nenavrhuje komunistům tolerovat společnou vládu své strany a ČSSD jako v roce 2006, kdy byl zrovna předsedou lidovců.
Miroslav Kalousek viní piráty z toho, že každou chvíli říkají něco jiného, jak se jim to právě hodí. Možná má pravdu. Pokud by se ale podíval do zrcadla, spatřil by v něm piráta.
Nepodceňujme ideovou blízkost topky a pirátů. Není náhoda, že Karel Schwarzenberg pózoval v ne tak dávných volbách se vzorně vyčesaným čírem.
Zavražděn katolíky (Aleš Merta)
Před šesti sty pěti lety byl v Kostnici zavražděn katolíky náš významný myslitel, pedagog, kazatel a reformátor mistr Jan Hus.
No, přesněji řečeno byl zavražděn římskými katolíky, ale koho to dnes vlastě vůbec zajímá, jací ti katolíci to vlastně byli, katolík jako katolík. Ti katolíci ho nezamordovali taky jen tak v nějaké temné uličce, ale poslali ho na smrt ve zmanipulovaném procesu na církevním shromáždění nejvyšších představitelů římskokatolické církve, kteří se sešli na koncilu v Kostnici. Tito katoličtí představitelé měli již od počátku procesu jasno o vině obviněného a zpočátku mu nechtěli ani dát možnost před koncilem vypovídat, nebyla mu poskytnuta pomoc advokáta a většina svědeckých výpovědí byla nepravdivá, jak se prostě na takový monstrproces přece sluší.
Co mu ale bylo vlastně kladeno za vinu? Hus si dovolil kritiku tehdejších poměrů a propagoval dílo nebezpečného buřiče Wycliffa, čímž mohl podle tehdejších mocných ohrozit stabilitu systému, který tak skvěle fungoval. Nutno ještě dodat, že Jan Hus se, podle dochovaných zpráv, choval velmi zatvrzele a odmítal se vzdát svých údajných bludů, což jeho katany vedlo k jasnému rozhodnutí - byl prohlášen kacíře. Toto v praxi znamenalo, že byl odsouzen ke zvláště trýznivé smrti – upálení na hranici a jeho popel byl posléze vsypán do Rýna, aby po něm nezbyla žádná památka. Možná někdo namítne, že ti církevní hodnostáři nevynesli trest smrti, ale jen ho předali světské moci, ale bohužel i ta světská moc byl samý katolík a dokonce i kat byl pravděpodobně katolického vyznání, takže to tvrzení, že byl zavražděn katolíky, je bezesporu fakt. Je zarážející, že i dnes, po tolika letech, ještě nejsou katolíci úředně zakázáni, že dále mohou oblbovat lidi a dokonce v parlamentu existuje strana, která se k té zvrhlé církvi, která nese odpovědnost za smrt našeho velikána, otevřeně hlásí.
Založeno na historických faktech, ale jinak pěkná blbost, že vážený čtenáři. Není to ovšem poněkud podobné tomu, jak byl v nedávné minulosti prezentován případ Horáková? Mimochodem podobnost mezi idejemi křesťanství a komunismu přitom k takovému srovnání přímo svádí, protože jak původní křesťané, tak původní komunisté, horovali pro vznik společenství rovných, tedy vznik takového „ráje“ pro všechny, na rozdíl od např. nacismu, který měl vytvořit „ráj“ jen pro vyvolené a ostatním nabízel jen život otroka, či smrt. Ovšem cesta k tomuto cíli se ukázala jako poněkud nesnadná, protože i ty nejlepší ideje jsou, jak známo, zneužitelné lidmi toužících po majetku, či moci, což vedlo k událostem, které katolíky ani komunisty moc nešlechtí a dodnes jsou skvrnou na jejich pověsti.
V rámci kampaně „Horáková“ byli komunisté bráni jako nějaký monolit a nebylo konkretizováno, zda za její smrt mohou např. komunisté trockističtí, či stalinističtí, anarcho-komunisté, či euro-komunisté. Zda za její smrt mohou komunisté současní, nebo minulí. Zda za její smrt mohou spisovatelé jako Olbracht, Nezval, Kainar, či malíř Filla, nebo dokonce náš slavný atlet Emil Zátopek, protože i tito a další významné osobnosti byli přece také komunisty. Když to vezmeme do důsledků, tak podle těch bannerů, kterými byla polepena Praha, za smrt Horákové potencionálně mohou i komunisté z Barbadosu, pokud tam tedy nějaké mají. No, jak prosté je prostě napsat, že Hus byl zavražděn katolíky a Horákova komunisty a proč hledat nějaké nuance, zvláště když tady přece nejde o to připomenout si osobnost Jana Husa, či Milady Horákové, ale vytvořit zkratku, která se dá použít v politickém boji.
Je pravdou, že mnoho současných členů KSČM je stále zahleděno v minulosti a odmítají si přiznat, že dogmata, na kterých stále trvají, se rozcházejí ze skutečností. Je také pravdou, že tady také je určitá sorta funkcionářů KSČM, kteří si na dogmatickém výkladu minulosti dělají kariéru, ale důvěřivce, hlupáky, fanatiky a bezskrupulózní kariéristy lze najít asi ve všech stranách a i u těch karikaturováných katolíků se najdou i dnes tací, kteří by chtěli např. kastrovat homosexuály, či držet ženy pěkně na vodítku jako např. v Saudské Arábii, protože tradice je přece tradice. Antikomunisté umně využívají nespravedlivý proces s Miladou Horákovou k paušálnímu útoku proti všem svým ideovým odpůrcům a to způsobem, který je, jak jsem se snažil přiblížit na případu Jana Husa a vině katolíků, nanejvýše hloupým. Je smutné, že se k tomuto hloupému antikomunistickému tažení připojily také významné instituce, o jejichž představitelích se předpokládá, že jsou rozumní a rozvážní lidé.
