Články, stanoviska, blogy:Informace o aktivitách organizace a zastupitelů KSČM na adrese: ksfrydlantno.diskutuje.cz
Články, stanoviska, blogy
Prezident mele nesmysly, trucující komunikátoři a Ostravsko. Profesor Keller opět bez politické korektnosti
Jste úhlavním kritikem prezidenta Petra Pavla. Jak je toto možné, když je u větší části obyvatelstva tak oblíbený?
Já za to nemůžu. Prostě mi vadí, když promlouvá člověk, který by udělal lépe, pokud by se nechal jenom fotit. Vezměte si ten jeho poslední úlet. S monarchií u nás by prý neměl problém, protože monarchií je v Evropě větší počet. Tohle je přece naprostá demagogie. Kolik je z těch dnešních evropských monarchií zemí, které tento režim zrušily, a po sto letech republiky by si povolaly na trůn nějakého panovníka z ciziny? Ani jednu takovou zem byste v Evropě nenašel. Já osobně mám prostě problém, když někdo mele se státnickým patosem naprosté nesmysly.
Na gáže všech zaměstnanců placených ze státního rozpočtu (včetně učitelů, policistů, hasičů a úředníků) vydáváme ročně přibližně 284 miliard korun, což jsou údaje za rok 2025. Představuje to zhruba 12 % celkových výdajů státního rozpočtu. Není to až moc?
Pokud se za ty peníze platí komunikátoři, kteří trucují a nechtějí rozumět, tak to jsou samozřejmě vyhozené peníze. Ale v těch platbách jsou zahrnuti i učitelé, kteří poctivě učí, policisté a hasiči, kteří nastavují zdraví a životy. O úřednících a byrokracii jsem napsal pár knížek. Úřednický aparát demokratického státu je vděčným terčem kritiky, ale když to srovnáte se způsoby správy, které mu předcházely, měli bychom být rádi, že žijeme zrovna teď.
Ať někdo navrhne, jak spravovat vysoce komplexní společnost bez úředníků. Můžete namítnout, že úřednický aparát by se měl zeštíhlit a reformovat. Existují studie o tom, že každá reforma státní správy si zatím vždy vyžádala vytvořit kvůli tomu nová místa a zvýšit počty úředníků. Ale máte pravdu v tom, že 284 miliard korun je určitě hodně. Kolik by se za to jenom dalo koupit nadzvukových letounů páté generace.
Jak je možné, že jsou některé platy ve státním sektoru vyšší (platové tabulky se obcházejí odměnami a benefity) než v tom soukromém, který stát živí?
Předpokládám, že situace je v tomto ohledu u nás srovnatelná s Francií. Alespoň v něčem jsme v tom případě dohnali Evropu. Řadoví pracovníci ve veřejné sféře tam mají v průměru vyšší příjmy než řadoví pracovníci ve sféře soukromé. U řídicích pracovníků všech úrovní je tomu naopak. Byl bych opatrný s tezí, že „soukromý sektor živí stát“. Není to celá pravda. Nejvýnosnější odvětví našeho soukromého sektoru byla zprivatizována do cizích rukou. Tyto naše firmy živí své mateřské společnosti v cizině a v prvé řadě živí jejich zahraniční akcionáře. Když se našemu soukromému sektoru daří, bohatnou na tom horní vrstvy v Německu, Rakousku, Francii, Nizozemí…
Když se soukromému sektoru nedaří a pomáhá mu stát, jde to vždy z kapes daňových poplatníků v dané zemi. Když proti sobě budeme stavět zaměstnance soukromého a veřejného sektoru, budou z toho těžit velcí vlastníci, kterým jsou náš stát a naše republika úplně ukradené a klidně podpoří loutky, jež nebudou mít problémy s monarchií. Pro jistotu nikoho nejmenuji.
Nedávno jsem vytáhl paty z Prahy, vyrazil na zájezd s lidmi z Moravskoslezského kraje a ocitl se ve zcela jiné myšlenkové realitě. Babiš je celkem přijatelný politik, Fiala nekňuba a Pavel cyp, co pořád hází vládě klacky pod nohy. S čím souvisí tahle územní názorová rozpolcenost?
To se netýká zdaleka jen vztahu Prahy a Ostravska, je to tak i v jiných zemích a je to dáno historicky. Řečeno poněkud zjednodušeně, v minulosti byla velká města závislá na okolním území. Získávala z něj zdroje, materiál, potraviny i obyvatelstvo. V době globalizace mají metropole tendenci vztahovat se k sobě navzájem více než ke své „periférii“. Politicky tíhnou k progresivismu, což je směs levicového a pravicového liberalismu.
Ve zbytku země se naopak šíří to, čemu se říká populismus. Jde o ty vrstvy, které nemají z globalizace takový prospěch jako hlavní města (sídla velkých firem a velkého byznysu, masové turistiky a podobně). Populisté se domnívají, že ti, kdo se považují za elitu, zradili zbytek země. Pravicoví liberálové zradili národ a levicoví liberálové zradili lid. Odtud se odvíjí ona názorová rozpolcenost. Češtinář Fiala, který o sobě tvrdil, že je světový lídr, prostě Ostraváky tak neoslovuje. To už považují za lidovějšího miliardáře Babiše.
Někteří lidé kvůli názorové válce či totálnímu rozdělení společnosti odcházejí do jakéhosi vnitřního exilu. Je to v pořádku?
Rozhodně je to lepší, než kdyby to mělo vést k občanské válce. Skončit po nějakých čtyřiceti letech od sametové revoluce v monarchii zmítané občanskou válkou, takhle bych si vítězství pravdy a lásky nepředstavoval.
Profesor Keller: Pavlova ohrožená demokracie, Evropská unie a francouzská revoluce
Prezident republiky Petr Pavel opět zopakoval, že čelíme ohrožení demokracie. Na toto jeho zjištění se můžeme dívat ze dvou různých úhlů. Můžeme je považovat za šíření poplašné zprávy. V tom případě by se měl někdo co nejdříve obrátit na Ústavní soud, aby přijal během jednoho či dvou dnů, jak je jeho zvykem, takové předběžné opatření, které prezidentovi zabrání v šíření poplašných zpráv pokračovat.
Anebo můžeme brát jeho varování naprosto vážně a zamyslet se nad tím, co vlastně demokracii u nás tak ohrožuje. V tom případě by ovšem prezident dopadl ještě hůře. Pokusme se vysvětlit proč.
Zhruba v polovině 19. století se francouzský liberální politik Alexis de Tocqueville zamyslel v knize Starý režim a revoluce nad tím, co vedlo v jeho zemi ke zhroucení po staletí vládnoucího řádu. Podle jeho názoru na tom hlavní vinu nesli samotní absolutističtí panovníci. Postupně odebrali šlechtě její pravomoci a znemožnili jí jakkoliv ovlivňovat život země. Ponechali však urozeným veškerá dosavadní práva a privilegia. Lid usoudil, že ti, kdo mají všechny výhody, i když rozhodovat nemohou vůbec o ničem, jsou vlastně obyčejní paraziti. Podle toho se s nimi vypořádal.
Dnes jsme o více než dvě stě let dále, ocitli jsme se však v nepříjemně podobné situaci. Evropská unie, která původně vznikla jako docela rozumný projekt, začala bobtnat a metastázovat. Stále více zasahuje do oblastí, o kterých se dosud rozhodovalo na úrovni členských zemí. Je vcelku jedno, čím je to zdůvodňováno, důležité jsou následky.
Podle všech příruček politologie jsou jádrem demokracie svobodné volby. Strany a politici, kteří z nich vzejdou, mají legitimní právo rozhodovat po následující funkční období o osudech země. Toto právo se stává iluzorním, jakmile jsou pravomoci jedna za druhou přesunovány jinam. Soutěžení politických stran, konkurence jejich programů, povolební tvoření koalic, to všechno ztrácí smysl přímo úměrně tomu, jak je rozhodování o skutečně důležitých věcech přesunováno do rukou nikým nevolených vysokých úředníků vybíraných bůhvíkým.
Politici ve vládách, parlamentech a senátech národních úrovní mohou sice v reálu rozhodovat stále méně, na jejich výhodách a výsadách se tím však nic nemění. Tvoří roztroušenou privilegovanou vrstvu podobně jako ji kdysi tvořila šlechta soustředěná na dvoře panovníka. A cítí se přitom stejně důležití jako ona. Dramatizují divadlo o střídání vlády a opozice, přičemž scénář hry se ze stále větší části píše někde jinde.
Jakou roli v té podivné tragikomedii hraje Petr Pavel? Ze všech sil se přimlouvá za zrušení koruny a přijetí eura. Je vyloženě nadšený z toho, že by mohlo dojít ke zrušení veta jednotlivých členských států při rozhodování v evropských institucích. Jen částečně ho omlouvá to, že není ekonom a nevyzná se v politice. V reálu pracuje na tom, aby se napříště v demokratických volbách rozhodovalo ještě méně o osudech naší země než dosud. On sám si tím ještě není jist, ale ostatním je už jasné, že bude kandidovat také v příštích volbách. Pozlátko těch, kdo se motají kolem skutečně vládnoucího dvora, musí být zachováno. Čím méně toho ovlivňují, tím častěji se budou fotografovat a tím hojněji si budou vyměňovat medaile.
Pologramotný francouzský lid před více než dvěma stoletími pochopil absurdnost mocenských poměrů poměrně rychle. Evropanům žijícím uprostřed vzdělanostní společnosti a rokujícím v kavárnách 21. století to bude podle všeho trvat trochu déle.
