Informace o aktivitách organizace a zastupitelů KSČM na adrese: ksfrydlantno.diskutuje.cz
Články, stanoviska, blogy:Informace o aktivitách organizace a zastupitelů KSČM na adrese: ksfrydlantno.diskutuje.cz
Články, stanoviska, blogy
Důchodci sobě(Jan Keller)
Vládou avizovaný zoufalý nedostatek peněz na výplatu důchodů je jen zvlášť viditelnou součástí bažiny finančních problémů, ve které se vláda poněkud dezorientovaně brodí. S výjimkou strmě rostoucích výdajů na zbraně a zbrojení nejsou peníze téměř na nic. Ještě dříve, než se týmu Petra Fialy podaří zamluvit své sliby o tom, jak zvedne platy vyučujícím na základních a středních školách, budeme nejspíš svědky velkého neklidu na školách vysokých, a to nejen na filozofických fakultách. Neustále se totiž propadá podíl peněz určený na veřejné vysoké školy na celkovém rozpočtu příslušného ministerstva. Souběžně s tím klesá podíl rozpočtu veřejných vysokých škol na HDP. Peníze chybějí i v mnoha dalších rezortech a nedostává se jich pro mnohé další sociální skupiny. Přesto je právě otázka starobních důchodů jakousi vlajkovou lodí státní nesolventnosti.
Zdravý rozum to prostě nebere. Jak víme od samotných autorů polistopadové transformace, dopadl přechod naší ekonomiky z direktivně řízené na tržní velice úspěšně. Rozsáhlá privatizace umožnila nastartovat dynamický rozvoj. Již dávno jsme se odrazili ode dna a vstoupili jsme do klubu hospodářsky nejvyspělejších zemí. V rámci Evropské unie jsme s nimi navázali ty nejvýhodnější formy spolupráce. Po tři dekády jsme mohli využívat všech výhod globalizované ekonomiky. Otevřeli jsme zemi úspěšným investorům, kteří nás naučili hospodařit a od základu zmodernizovali výrobní kapacity. Kvůli tomu k nám přece z Evropy i ze zámoří přišli. Bankovnictví jsme předali do rukou těch nejrenomovanějších zahraničních bankovních firem. Velkoobchod jsme svěřili nejzkušenějším obchodním řetězcům. Liberalizovali jsme distribuci energie podle nejsofistikovanějších burzovních modelů.
Plně se zdařila též politická transformace. Jsme obklopeni pouze spřátelenými zeměmi, s nimiž rozvíjíme ty nejlepší vztahy. Na poli diplomatickém i vojenském vyvíjíme nejužší možnou spolupráci s našimi spojenci. V čele státu máme nejdemokratičtější politické strany polistopadové historie. Volby vyhrávají ti nejschopnější z nás.
Síly minulosti už nemají oporu na žádné politické úrovni. Naše země je mimořádně vysoce ceněna v Evropské unii a své postavení si ještě vylepšila po čas svého předsednictví. Víme to z oficiálních, tedy ze zaručeně pravdomluvných zdrojů.
Přes to všechno a přes mnohé další úspěchy se Česko nebývalým způsobem zadlužuje, deficit státního rozpočtu roste rekordním tempem. Na nic nejsou peníze. Ceny prudce rostou a některé dříve běžné věci a služby se pro mnohé stávají luxusními záležitostmi. Vláda se proto bude snažit pomocí nepopulárních, avšak zcela nezbytných opatření osekávat sociální systém. Ta samá vláda zároveň vyzývá i střední vrstvy, aby se nestyděly rozšířit dlouhou řadu žadatelů o sociální dávky.
Co je na celé věci nejpikantnější? Systémové změny nebyly zdaleka jen záležitostí revolučních studentů, z nichž hrstce těch nejvíce prominentních vydrželo revoluční odhodlání v dobře placených funkcích už déle než tři dekády. Hlavním hybatelem všech transformačních změn byla generace tehdejších třicátníků a čtyřicátníků, kteří byli na vrcholu svých produktivních sil. Ti, kdo měli počátkem devadesátých let kolem pětatřiceti roků, blíží se teď sedmdesátce. Tehdejší čtyřicátníci budou brzy slavit osmdesáté narozeniny. Dohromady tvoří zdaleka nejpočetnější část dnešních starobních důchodců. Právě těmto seniorům tým Petra Fialy vyčítá, že si žijí na úkor budoucnosti. Jako nezvratný důkaz svého tvrzení vláda uvádí, že průměrný důchod dnes činí již závratných 50 % průměrné mzdy. Jinými slovy: generace, která v naší zemi vybudovala nejúčinnější ekonomický systém všech dob, má tu drzost, že pobírá důchody ve výši, která je vůči průměrné mzdě ve stejném poměru, jako tomu bylo v poslední fázi byrokratického socialismu (viz analýza Pavla Kalendy).
Nikdo nepopírá, že v naší zemi došlo k podstatným inovacím. Oficiálně se ovšem nepřipouští, že jednou z těchto inovací je jedinečnost naší revoluce. Té revoluce, která podle některých teprve volbou nového prezidenta dochází nyní svého naplnění. Zatímco předchozí revoluce, jak známo, požíraly své děti, revoluce pravdy a lásky si na tyto hody počkala až do doby, kdy její děti zestárly a bránit se už nemohou.
Bez obalu 12/2023 (K. Konečná)
Vážení čtenáři, milé čtenářky,
vloni v květnu ministryně obrany Černochová z ODS představila hojně diskutovaný plán výstavby vojenské základny v Mošnově za dvě miliardy korun. Tento megalomanský plán následně v červenci Černochová stvrdila podpisem memoranda spolu s hejtmanem Moravskoslezského kraje za ANO, Ivem Vondrákem. To vše navzdory nevoli lidí z Mošnov a Petřvald, na jejichž území se má plánovaná základna nacházet. Postoj místních asi nejlépe demonstrují slova mošnovského starosty Bodzsara, který necelé dva týdny předtím, než plán prošel vládou, tvrdil následující: „Obec se samozřejmě bude bránit jakýmkoli zákonným způsobem. Pokud by vše přesáhlo únosnou mez, možná by někdo mohl i zákon porušit. Nemyslím nějaké napadání nebo rozbíjení něčeho, ale lidé by mohli třeba obsadit letiště. Věřím, že by tohle někteří udělali. Politici, zvlášť na kraji, by si měli uvědomit, co vlastně chtějí a říct lidem, co plánují. Na rovinu." Nesouhlas starosty ani občanů obou obcí ale nepadl na úrodnou půdu. Občany neuklidnila ani prohlášení povídačkami o tom, že "centrum nebude základnou zahraničních jednotek, ale nebojovou základnou Armády ČR". Na zahraniční návštěvě se ale zřejmě prořekl nový prezident Pavel, který prohlásil, že by si dokázal představit, že by byl Mošnov něco, jako je v Polsku Řešov. Pavel tak de facto přiznal, že navzdory původním slibům o nepřítomnosti zahraničních vojsk na našem území, může být Mošnov využíván podobně jako polský Řešov, kde dlouhodobě operuje americká armáda. Nejčernější obavy mnohých občanů nejen z Mošnova a okolí se tak začínají naplňovat, stejně jako obavy těch, že generál Pavel na svou původní profesi nezapomněl a zřejmě ani zapomenout nehodlá. Ať už se jedná o prořeknutí něčeho, co se pětikoalice snažila lidem zatajit, nebo prezidentovo přání, je to hned v prvních dnech v úřadu plivnutí do tváře lidem, kteří loni jasně dali najevo, že zahraniční vojáky na území svých obcí nechtějí. Ministryně obrany, případně prezident Pavel v tomto případě mají co vysvětlovat. Mimochodem KSČM jako jediná politická strana dotáhla sběr podpisů pod petici proti přítomnosti cizích vojenských základen a hodláme toto téma otevřít prostřednictvím petičního výboru na půdě Poslanecké sněmovny.
Po nějaké době se v mediálním prostoru objevila také zmínka o sociální demokracii. A zdá se, že místo toho, aby se ČSSD vymezila proti mocenskému paktu, který po posledních sněmovních volbách ustavičně pracuje na devastaci naší země, zřejmě se stane jeho součástí. A to se prosím pěkně bavíme o straně, která kdysi zastupovala zájmy pracujícího lidu a ještě – relativně nedávno – si říkala levicová. Skutečná politika pro lidi totiž musí vycházet odspodu a nemůže být postavena na darech miliardářů, kteří politiku využívají pouze jako nástroj k posilování svých mocenských zájmů, jako nám v nedávné době ukázali například Starostové. A o čem je v souvislosti s ČSSD tedy řeč? Miliardář Jan Barta, který svými penězi pomohl na Hrad Petru Pavlovi, jehož mimochodem ČSSD v prezidentském klání podpořila, si jako svůj další projekt zvolil vzkříšení sociální demokracie. Ten stejný Jan Barta pode Seznam zpráv i Hlídače státu navíc v parlamentních volbách 2021 milionovými částkami sponzoroval strany současné pětikoalice. Je tedy otázkou, co je jeho pravým cílem. Zda je to jakási monopolizace české politické scény, snaha o faktickou likvidaci opozice prostřednictvím odstranění všech nepohodlných názorů, nebo zda si Barta uvědomil svůj omyl s pětikoalicí a nyní chce politiku v Česku ovlivňovat prostřednictvím jiných barev. Vsadila bych spíše na to první, neboť odsoudil například i mírovou iniciativu Mír a spravedlnost. Jedno je však jisté. Další spasitele a mecenáše z řad miliardářů potřebuje česká politika snad ze všeho nejméně. A Bartova představa sociálně-demokratické politiky? Podle něj by se ČSSD neměla tolik orientovat na důchodce. Podle Barty zřejmě mají senioři dostatečné zastání v pětikoalici, která jim všem nyní snížila životní úroveň sebráním tisícikoruny, na kterou měli ze zákona nárok. Pokud si takhle Barta představuje vzkříšení levicové politiky v Česku, je třeba se proti tomu razantně ohradit. Na asociální politiku už máme totiž experty ve vládě Petra Fialy.
A zatímco politika pětikoalice je zcela neskrytě asociální a přivádí čím dál víc lidí v Česku do finanční tísně, koaliční zástupci se zjevně vůbec špatně nemají. Na facebooku se chlubil poslanec Blaha březnovou fotkou ze Zanzibaru jen dva týdny poté, co i jeho hlas ochudil tři miliony seniorů, sirotků a hendikepovaných v průměru o tisíc korun měsíčně. A nebyl zdaleka jediný. Senátor Dušek, taktéž z ODS, vyrazil hned den po odhlasování snížené valorizace rovněž k moři. Holt za dobře odvedenou práci bylo třeba se pořádně odměnit. Význam gest je v tomto případě myslím všeříkající.
Za zmínku z minulého týdne rozhodně stojí také pozoruhodný výrok nově jmenovaného ministra životního prostředí za KDU-ČSL Hladíka. Ten své funkční období zahájil ve velkém stylu a hned na úvod se nesmazatelně zapsal do dějin českého politického bizáru tvrzením, že Česko se otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa. V tomto případě nezbývá než doufat, že šlo ze strany Hladíka o snahu odvést pozornost od brněnské bytové kauzy, protože pokud by si to ministr životního prostředí skutečně myslel, čeká nás zřejmě ve zbytku mandátu Fialovy vlády velmi zajímavý boj proti globálnímu oteplování.
Mrhání prostředky na boj s větrnými mlýny, zatímco všechny dostupné ekonomické ukazatele jsou kritické, je ostatně typickým rysem Fialovy vlády. Takže zatím co budeme budovat vojenské základny, nakupovat předražené stíhačky a nově asi i bojovat proti oteplování, nikomu tu zřejmě nevadí, že Češi jezdí nakupovat potraviny do zahraničí, když i v Německu, kde se průměrná mzda pohybuje v přepočtu kolem sto deseti tisíc korun, nakoupí základní potraviny za nižší ceny. A v případě Polska i po započtení nákladů na dopravu ušetří české rodiny za nákupy tisíce. Stát tak přichází o prostředky z daní a stává se v rámci středoevropského prostoru stále méně a méně konkurenceschopným. Zdražování potravin v České republice přitom podle všeho nekončí. Podle dat Českého statistického úřadu ceny potravin v naší zemi celkově vzrostly v průměru o třetinu již v loňském roce a letos jsou v meziročním srovnání vejce dražší o 95 a cukr o 75 procent. A Fialova vláda celou situací vůbec neřeší a nedisponuje žádnou analýzou o tom, o kolik peněz kvůli Čechům nakupujícím v zahraničí vlastně přichází.
A komu by se přeci jen podařilo něco ušetřit a pomýšlel by si snad na nákup nemovitosti, tak mu přeběhne mráz po zádech z jiného ukazatele. A teď čtěte dobře: v EU vzrostla průměrně cena nemovitostí v posledních dvanácti letech o 49 %, v Česku vzrostly o více než dvojnásobek, přesně o 133 %! Naprosto katastrofické číslo! Pokud brzy nedojde k výrazné změně ve vládnutí a Česká republika nebude mít jasnou koncepci sociální politiky pro lidi, bude z nás národ levné pracovní síly v područí cizích mocností, který si nemůže dovolit jídlo a o vlastním bydlení si může nechat jen zdát. Přesně tímto směrem totiž aktuálně směřujeme snad ve všech oblastech za bezmocného přihlížení vlády, která se zmůže jen na to sebrat peníze seniorům. Pamatujete ty slogany – Patříme na Západ?
Raději pojďme do zahraničí…O ustanovení Výboru předsedů Valného shromáždění OSN jsem Vás již informovala. Česká republika tam má svého zástupce, a to Jana Kavana. Tento výbor zasedl na začátku měsíce března v Manamě, hlavním městě Bahrajnu, kde přijal tzv. Bahrajnou deklaraci. Že jste o ní neslyšeli? To možná proto, že českým médiím nejsou úplně po chuti její závěry. Výbor předsedů Valného shromáždění totiž například vyzval k okamžitému příměří v ukrajinském konfliktu a k jeho řešení mírovými prostředky na základě Charty OSN. Členové tohoto výboru rovněž zdůraznili, že mír nemůže existovat bez rozvoje a ani rozvoj bez míru. V této souvislosti také bývalí předsedové Valného shromáždění OSN vyzvali k rozpracování stabilní mezinárodní bezpečnostní struktury. Jsem upřímně ráda, že mír má zastání v tak významné organizaci, která byla ustanovena.
Na úplný závěr připomínám, že KSČM má velmi slibně rozjetou petici proti prodlužování věku odchodu do důchodu nad 65 let. Chtěla bych Vás poprosit, abyste pod ni připojili svůj podpis. Můžete tak učinit elektronicky přes Portál občana (https://portal.gov.cz/e-petice/280-petice-proti-zv ysovani-veku-odchodu-do-duchodu-v-cr ) nebo vytištěním papírového archu na webu KSČM (https://www.kscm.cz/wp-content/uploads/peticestop6 8.pdf) , který po podepsání můžete poslat na adresu, která je na něm uvedena. Pokud by se Vám nedařilo sesbírat celý arch, můžete poslat i neúplné archy. A kdo nemáte možnost si petici vytisknout, tak ve čtvrtek vyjde v Naší pravdě, kde si ji můžete vystřihnout.
Těším se na setkání s Vámi – už v pondělí 27. března mám poslanecký den na Olomoucku. Debata s občany proběhne od 15:00 v Olomouci na ul. Jeremenkova 1211/40b naproti vlakovému nádraží v RCO (salonek Andromeda).
