Články, stanoviska, blogy:Informace o aktivitách organizace a zastupitelů KSČM na adrese: ksfrydlantno.diskutuje.cz
Články, stanoviska, blogy
BO 49/25
Bez obalu tentokrát začněme krátkým výletem do Drážďan, kde se v českém vízovém centru děje něco, co popírá slova politiků žijících zcela mimo realitu dnešních dní. I když paní Nerudová a jiní eurohujeři dlouhodobě marginalizují téma migrace, poslední informace jednoznačně ukazují, že jde o téma živé a palčivé. Že jde o téma, které bude potřeba řešit a mluvit o něm nejen v nejbližších letech, ale mluvit o něm musíme už dnes.
Právě české vízové centrum v Drážďanech čelilo v posledních měsících obřímu nárůstu žádostí o pobytové oprávnění od mimoevropských migrantů, kteří chtějí v Česku vykonávat nízko kvalifikovanou práci. Úřad byl přitom zřízen proto, aby vyřizoval žádosti přesně opačné – tedy žádosti od uchazečů o vysoce kvalifikovanou práci, navíc ze zemí, které nejsou migračně rizikové.
»Od letošního léta se vízové centrum potýká s enormním nárůstem žádostí z řad nízko kvalifikovaných pracovních migrantů z těch zemí, které nepatří mezi prioritní země pracovní migrace do Česka. Objemově se jedná o stovky žádostí a jejich počet rychle narůstá. Proto bylo nezbytné přistoupit k legislativním opatřením,« popsala mluvčí ministerstva zahraničí.
Ohrožení pro nízkopříjmové
A já k tomu mám dvě pointy. Za prvé: Ukazuje se, že politiky často užívaný argument »vždyť k nám žádní nekvalifikovaní migranti nechtějí« je úplně mimo. A za druhé: Právě příchod nekvalifikované pracovní síly znamená další tlak na občany např. v předdůchodovém věku či samoživitelky, kteří se již nyní pohybují s platem jen lehce nad hranicí minimální mzdy. Mohou to být třeba noční hlídači, skladníci či pracovníci úklidu, pro které masivní migrace nekvalifikovaných pracovníků může znamenat, že zaměstnavatel před nimi upřednostní migranta, pro něhož pojetí důstojné mzdy může být s ohledem na zemi původu zcela odlišné, než pro samoživitelku dvou dětí, nebo seniora, který chce i po inflaci uplatit byt, ve kterém žije 30 nebo 40 let. Také v oblasti migrační politiky tak čeká novou vládu spousta práce. A přiznám se, že mě velmi překvapil fakt, že vládní strany se na zaměstnávání cizinců neshodnou, protože ke stávajícímu téměř milionu zahraničních pracovníků chce hnutí ANO přivést na pracovní trh v následujících pěti letech 100 tisíc cizinců.
Naděje na dobré bydlo?
U ekonomických témat ještě zůstaneme. Možná jste na začátku měsíce zaznamenali zprávy o tom, že průměrná mzda v České republice roste. Navzdory pozitivním titulkům ale v sobě skýtá růst průměrné mzdy nad hranici 48 tisíc korun několik úskalí. Tím hlavním je, že na ni většina lidí – konkrétně dvě třetiny – zdaleka nedosáhne. Mediánová mzda, která rozděluje společnost dle výdělků přesně na dvě poloviny, je totiž o 6 tisíc níže na necelých 43 tisících. Hrubého samozřejmě. Čistá mediánová mzda se tak pohybuje okolo 35 tisíc. »Vzhledem k tomu, že medián rostl podstatně pomaleji, je vidět, že mzdy rostou především lidem s vyššími příjmy,« řekl hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek. A kromě dalšího zvyšování nerovnosti mezi příjmovými skupinami je problém taky v regionálních rozdílech. Také v bohatších krajích se mzda zvyšuje rychleji než v těch, kde lidé platově zaostávají.
Což můžu použít jako hezký oslí můstek k dalším novým datům, dle kterých Praha zůstává při pořizování vlastního bydlení i nadále mezi nejméně dostupnými evropskými metropolemi. Na koupi nového bytu s plochou 70 metrů čtverečních v Praze je třeba 14,8 průměrných ročních mezd, což je přibližně o pět ročních výdělků více než před deseti lety. Důvodem nízké dostupnosti vlastnického bydlení je podle předsedy představenstva Central Group Dušana Kunovského dlouhodobě – DÍKY IVANE BARTOŠI – nefunkční povolování. Celorepublikově dnes stojí průměrný byt zhruba 13,6 průměrné roční mzdy, což je třetí nejhorší výsledek v EU. Loni na pořízení bytu stačilo 12,9 roční mzdy. Za vysokými cenami bytů stojí značný převis poptávky, která bude nadále růst a šponovat ceny bytů především v hlavním městě nahoru, pokud se nepodaří zastavit zvyšování rozdílů mezi regiony. Nastupující vláda tak má před sebou zcela zásadní úkol – po čtyřech letech asociálního vládnutí konečně obrátit pozornost na opomíjené nízkopříjmové občany, i na zapomenuté regiony ČR. Jedině tak totiž může vyřešit strukturální problémy, které zde obyvatele doopravdy trápí.
Keller: Prezident Pavel jako názorový chameleon
Množí se apely na prezidenta republiky, aby změnil svůj názor a přestal zdržovat ustavení vlády pod vedením vítěze říjnových parlamentních voleb. Podobné výzvy jsou ovšem hlubokým nedorozuměním. Vycházejí totiž z předpokladu, že Petr Pavel nějaký názor má a že si za ním stojí. Pokud si vypracujeme časovou osu jeho prohlášení, zjistíme, že nic takového jako pevný názor u něho neexistuje.
Ještě koncem září 2019 Petr Pavel prohlašoval, že nemá ani ty nejmenší ambice vstupovat do politiky. Podle jeho tehdejších slov by na prezidenta měl kandidovat člověk, který politiku reálně vykonávat chce, což rozhodně není jeho případ. Na vysvětlenou dodal: „Chybí mi k tomu nátura. Aby se člověk uměl pohybovat v českém politickém prostředí, musí mít hodně odolnou náturu. Jako voják jsem spíš přímočařejší, v politickém prostředí bych se asi dlouho pohybovat nedokázal.“ Jen o něco málo později se jeho nátura proměnila natolik, že počátkem září 2022 oznámil svoji kandidaturu na prezidenta.
V souvislosti s válkou na Ukrajině se jeho názory měnily ještě dynamičtěji, než situace na bojišti. Počátkem prosince 2022 už jako prezidentský kandidát prohlásil v rozhovoru pro časopis Reflex, že Ukrajina může válku vyhrát, neboť západní země přecenily sílu ruské armády a jednat s Putinem nemá smysl. Kam až by chtěl Rusy zahnat, tehdy nespecifikoval.
Počátkem února následujícího roku coby nově zvolený prezident ještě přitvrdil, když v rozhovoru pro francouzskou agenturu AFP vyzval spojence, aby projevili více odvahy a dodávali Ukrajině konvenční zbraně bez ohledu na jakékoliv limity. K tomu dodal, že po zahnání ruských vojsk by se Ukrajina měla bezodkladně stát členem NATO i EU. Hodnotové i vojenské a technické podmínky pro to již splňuje.
V září roku 2024 zastával vůči dění na Ukrajině zcela jiný názor. V rozhovoru pro americký deník New York Times vyjádřil své nové pevné přesvědčení, že Ukrajinci by měli už konečně začít uvažovat realisticky a měli by přijmout fakt, že část území by mohla alespoň dočasně zůstat pod ruskou kontrolou. O zahnání Rusů a o tom, že sílu ruské armády Západ zbytečně přeceňoval, se už ani slovem nezmínil.
Pak se dále názorově vyvíjel, takže o necelý rok později už byl ochoten uvažovat o tom, že by se s Ruskem mělo začít „upřímně jednat“ o míru. V červenci 2025 proto vyzval k naprosto upřímnému jednání se státem, který v květnu téhož roku přirovnal k nacistickému Německu.
Pokud bychom se pokusili stanovit časovou osu vývoje názorů Petra Pavla v oblasti vnitropolitické, museli bychom začít v září roku 2022, kdy oznámil svoji kandidaturu na prezidenta. V rozhovoru pro Seznam Zprávy se jednoznačně vyjádřil k tomu, jak by postupoval v případě, že by měl jmenovat vládu vzešlou z demokratických voleb. Tehdy se ještě domníval, že „primárně by snaha o výměnu ministrů neměla pocházet od prezidenta, to je věcí premiéra. Ten zodpovídá za výkon vlády“. K tomu dodal: „Pokud bude situace, že by navrhovaná vláda měla ve sněmovně většinovou podporu, pak samozřejmě není důvod takovou vládu nejmenovat.“ A pro větší srozumitelnost vše shrnul: „Důležité je, aby jmenování proběhlo transparentně, a pokud možno rychle.“ V té době mu ještě bylo naprosto jasné, že „prezident by neměl jít proti vůli většiny občanů“.
O tři roky později se tentýž člověk chová tak, jako by byl přesvědčen, že jmenování či nejmenování ministrů je primárně věcí prezidenta. Otálí se jmenováním vlády, která má ve sněmovně většinovou podporu. Protahuje jednání, jež by měla podle jeho dřívějšího přesvědčení proběhnout pokud možno co nejrychleji. I když tím vším jde fakticky proti vůli většiny občanů vyslovené ve svobodných volbách, zdůvodňuje své obstrukce potřebou vnímat názor veřejnosti.
Časové osy ukazují, že náš pan prezident je názorově neobyčejně dynamický a od nátury dokonale pružný. Svá stanoviska dokáže měnit naprosto plynule, nijak mu přitom nevadí, pokud si navzájem odporují. Apelovat na něj, aby si stál za svým názorem, se zdá být zbytečné. Stál pevně a neochvějně už za tolika názory, že si je snad nemůže všechny ani pamatovat.
